ROZHOVOR – V Hořicích působí od poloviny roku 2018, kdy zde založila soukromou ambulanci. MUDr. Jarmila Droznová Adamíková se ve své lékařské praxi specializuje na urologii. Tedy na obor zabývající se diagnostikou a terapií chorob vylučovací soustavy a mužských pohlavních orgánů. S čím se v ordinaci setkává, co plánuje a jaký má vztah k Hořicím? Nejen o tom v rozhovoru pro Hořický zpravodaj.
Co vás ke zdravotnictví přivedlo?
Určitě fakt, že moje maminka pracovala jako zdravotní sestra u praktického lékaře a já za ní po škole ráda chodila. Čekala jsem na ni v práci, až skončí a tam jsem právě měla možnost nahlédnout k práci zdravotníků.
Čím jste chtěla v dětství být?
Líbila se mi práce s dětmi, chtěla jsem být učitelkou v mateřské škole. A potom mě zaujala i práce mojí mamky. A tak jsem pomalu začala uvažovat o medicíně. Tam mě nasměrovala i moje profesorka biologie na gymnáziu, Hejkalová.
Kdy jste se rozhodla pro urologii a proč právě tento obor?
Už na škole jsem věděla, že bych chtěla dělat chirurgický obor. Po skončení vysoké školy tomu asi pomohla náhoda nebo možná osud, protože se mi naskytla možnost pracovat v 1.PCHC v Sanusu v Hradci Králové na urologii, kde právě hledali lékaře za někoho, kdo odešel pracovat na Moravu. A ten obor mě prostě zaujal hned od začátku. Prolíná se v něm péče ambulantní i chirurgická.
Jak dlouho už v Hořicích působíte a jak jste tu spokojená?
V Hořicích pracuji už čtvrtým rokem, co jsem tu po kolegovi dr. Hejzlarovi převzala urologickou ambulanci. Po dvaceti letech praxe jsem si otevřela svoji soukromou ambulanci a jsem tu moc spokojená. Pacientů máme hodně, stále přicházejí noví a mam radost, že se díky prevenci a kvalitní léčbě prodlužuje jejich život.
Jaké procento vašich pacientů tvoří muži a ženy?
Tak odhadem cca 60% muži a 40% ženy.
Jaké problémy nejčastěji řeší ženy?
Ženy řeší nejčastěji problémy s opakovanými močovými infekcemi a močovou inkontinencí (neudržením moči). Pacientky nemusím na speciální vyšetření posílat na jiné pracoviště, ale mohu jim nabídnout dovyšetření u mě v ambulanci.
Jakým způsobem?
Můžeme provést urodynamické vyšetření ke zjištění, o jaký typ inkontinence se jedná (resp. ověřit si diagnózu, kterou jsem udělala z anamnézy) a můžeme provést i kalibraci močové trubice, její rozšíření (divulzi) i cystoskopii (endoskopické vyšetření močového měchýře) a samozřejmě ultrazvukové vyšetření.
Co naopak nejvíce trápí muže?
Muži řeší nejčastěji problémy s močením a taky s erekcí. Určitá část mužů přichází po padesátce k preventivnímu vyšetření. Někteří se objednávají sami, někteří na popud své manželky a jiné k nám posílá praktický lékař.
Některé problémy pacientů mohou být dosti choulostivé. Pociťujete u nich zvýšenou obavu či stydlivost?
U některých pacientů či pacientek cítím napoprvé, že jsou „ve stresu“, napjatí, co je čeká. Ale po vyšetření vidím, jak to z nich spadne a dokonce i někteří slovně řeknou, že z toho měli větší strach, než bylo třeba. Všechno, co je někdy poprvé, bývá nejtěžší. Napodruhé už z nich obavy spadnou.
A co se týká svěřování se s problémy? Hlavně u můžu.
To je asi tak, že pokud chce pacient nějaký svůj problém řešit, tak se prostě svěří. Někteří muži mi i řeknou, že např. problémy s erekcí se jim lépe řeší se ženou nežli s mužem-lékařem. Což mě samozřejmě těší. V době, kdy můžeme nabídnout celou řadu různých medikamentů a tím pomoci mužům na řadu let zlepšit jejich erektilní funkci, tak to mi přijde pro ně jako velmi pozitivní vyhlídka.
Dostáváte se ve své praxi do poněkud vtipných situací?
Myslím, že do vtipných situací se až tak často nedostávám. Někdy je něco úsměvné, s čím se lidé svěří nebo jak to formulují, ale nesnažím se moc rozesmívat, protože by to mohlo znamenat, že by se pacient mohl cítit trapně, a to bych rozhodně nechtěla. Mohlo by to narušit „pouto svěřování“ (spolupráci). Různé vtipné urologické zážitky znám samozřejmě spíš od kolegů z „vyšších“ pracovišť, kam dorazí specifické „vtipné případy“ více.
Jaký nejtěžší případ jste ve své praxi řešila?
Nějaký konkrétní případ mě teď asi nenapadá. Těžké případy pro mě představují pacienti s nově diagnostikovaným karcinomem/maligním zhoubným nádorem, kterým sděluji diagnózu. Bohužel těchto onemocnění stále přibývá, a to i u mladších pacientů. Vlivem dostupnosti např. markeru PSA, resp. PHI máme dobré možnosti karcinom prostaty zachytit včas a pacienta pak radikální léčbou vyléčit. Na druhé straně ale musím zmínit i možnost, kdy pacient má nízkou hodnotu markeru PSA, ale má rakovinu prostaty, kterou zjistíme při per rectum vyšetření a následně provedenou biopsií prostaty.
Jaká úskalí podle vás urologie přináší?
Tím, že se pacienti dožívají vysokého věku a často trpí i demencí, nedoslýchavostí nebo omezenou pohyblivostí, je často obtížnější komunikace s těmito pacienty. Také práce v rouškách nebo respirátoru nám v současné době práci ztěžuje, protože právě z důvodu horšího sluchu pacientů a bez možnosti odezírat z úst je komunikace pro lékaře těžší a odebírání anamnézy zdlouhavější.
Co vaše hořická ordinace? Je něco, co byste tu ráda zlepšila?
Ordinace je momentálně vybavená novým ultrazvukovým přístrojem a v minulém roce jsem si koupila i novou urodynamiku k vyšetřování dysfunkcí dolních cest močových. Pacientům mohu nabídnout i jako jedno z mála pracovišť východních Čech i možnost biofeedbacku u lehkých forem stresové močové inkontinence u žen, ale i pacientům např. po radikální prostatektomii, kteří trpí únikem moči k urychlení rehabilitace jejich pánevních svalů. Dále u pacientů s urgentními symptomy dolních cest močových – s tzv. hyperaktivním močovým měchýřem mohu nabídnout neurostimulaci k potlačení jejich potíží.
Povídejte.
Moc ráda bych zlepšila i zdravotní osvětu u mladých chlapců, co se týká samovyšetřování varlat. Spousta mladých kluků ani neví, co samovyšetřování znamená, natož aby ho pravidelně prováděli. Na tom bychom mohli do budoucna zapracovat. Tak jako dnes studenti stomatologie chodí do základních škol a učí děti čistit si zuby, tak by se mělo naučit chlapce, jak si správně samovyšetřit varlata. A u dívek, jak si správně vyšetřit prsa.
Jaký máte vztah k Hořicím a co se vám na nich líbí?
Můj vztah k Hořicím je hezký, město jako takové se mi líbí. Moc se mi líbí náměstí se skvostnou radnicí, galerie kamenných plastik na vrchu Gothard i sochy za Domovem seniorů. Kladem je také, že z Hořic je to blízko do větších měst, a to do Hradce Králové či do Jičína nebo do Dvora Králové. Mým pacientům tak mohu nabídnout operaci či vyšetření ve městě jejich volby.
Co se vám na městu naopak nelíbí?
Teď mě asi nic nenapadá…
Jaké máte plány se svou ordinací?
Chci samozřejmě stále přibírat nové pacienty. Někteří moji kolegové už mají „stop-stav“. Zkrátka nepřibírají nové pacienty z kapacitních důvodů. Tak toto zatím nechci dopustit, proto uvažuji o mírném rozšíření ambulance.
Prozradíte vaše profesní cíle do budoucna?
Můj profesní cíl už je soukromou ambulancí splněn. Chci stále dělat práci tak, aby za mnou pacienti jezdili i z okolních i vzdálenějších měst proto, že je náležitě vyšetřím, že jim věnuji svůj čas a že s nimi promluvím. To některým pacientům v jiných ambulancích chybí. Někteří mi řeknou, že si u jiného urologa připadají „jako ve fabrice“.
Máte nějaký lékařský vzor?
Mým vzorem byl můj bývalý primář v Sanusu, dr. Hiblbauer. Ať už jeho chováním ke mně i k pacientům. Byl a je to profík v pravém slova smyslu.
MUDr. Jarmila Droznová Adamíková
Narozena: 10. srpna 1971 v Chlumci nad Cidlinou.
Vzdělání a profesní kariéra: Vystudovala ZŠ a poté gymnázium v Novém Bydžově. V letech 1990-1996 studovala na 1.LF UK v Praze. Mezi roky 1996-2015 pracovala v 1. privátním chirurgickém centru v Sanusu v Hradci Králové. Souběžně s tím, vždy na částečný úvazek, pracovala v soukromé urologické ambulanci dr. Hiblbauera v Jičíně. Od poloviny roku 2018 vede svou soukromou urologickou ambulanci v Hořicích.
Jedna odpověď
Paní doktorky Droznové-Adamíkové si velice vážím pro její přístup k pacientům a ochotu problémy lidí řešit co nejcitlivěji.Souhlasím s pacienty,kteří p.dr.chválí i po odborné stránce a přijíždějí za ní opravdu z daleka.Jejich postřehy a chválu jsem vyslechla v čekárně.Neslyšela jsem,že by někdo „remcal“ na to,že musí čekat někdy i delší dobu.To jen vysvětluje,jak je paní doktorka i sestřička vytížená…P.dr.je příjemná,usměvavá,milá…Děkuji ji za péči,kterou nám věnuje.Přeji ji i sestřičce zdraví, samé úspěchy a radost z práce.